Žirafy, sloni, zebry i množství dalších druhů zvířat doslova na dosah ruky, návštěvy tradičních vesnic s kulatými obydlími, Kilimanjaro se sněhovým čepcem, pláže Zanzibaru - to vše a ještě mnohem více nabízí turistům Tanzánie. Již dříve jsme vám zde nabídli krátký cestopis z této krásné země, nyní vám ho předkládáme i s videem v rámci našeho speciálu.
Autorem deníku z Tanzánie je Petr Mandík, mimo jiné i autor série článků Poserův průvodce nezávislým cestováním nebo sci-fi: Příště se zmrazit nenechám. Video, které najdete na konci tohoto speciálu, je ve 3D - pro jeho plnohodnotné sledování doporučujeme použít 3D brýle (anaglyph).

Ty někdy až kýčovitě působící fotky zná snad každý: Žirafy, sloni a zebry v západu slunce, tradiční vesnice s kulatými obydlími a dobytkem, Kilimanjaro se sněhovým čepcem, orientální ulice Zanzibaru... Kdo by to nechtěl vidět na vlastní oči? Samozřejmě, že ani my jsme si to nechtěli nechat ujít, a tak jsme se tam vydali. Do Tanzánie. Třeba vás náš výlet inspiruje, možná se vám budou některé naše poznámky hodit.

V minulém díle jsme přiletěli, dorazili do hotelu a teď už jdeme na věc. Posnídáme a vycházíme z hotelu – přímo do spárů naháněčů. Hello, Jambo (místní pozdrav), where are you from, safari, very good price... a tak dále, pořád dokola. Jsou stejně neodbytní, jako ti v Indii, což znamená, že jsou neodbytní opravdu dost.

Máme za sebou safari a teď se budeme věnovat vesnicím v okolí Mt. Meru. Ráno po návratu od zviřátek přemýšlíme, co dál, pak se poradíme v informačním centru, odmítneme návštěvu místního trhu Ngaramtoni s průvodcem a nakonec na něj vyrazíme sami. Taxíkem za 10 tisíc TZS. Je to velmi autentický zážitek, barevný, hlučný, živý. V místní hospodě si dáme zvláštní hnědou omáčku s obilnými plackami a pivo – a po pravdě nás to stojí velké úsilí, protože anglicky tu nikdo nemluví a my svahilsky umíme asi tak pět slov, ze kterých ani jedno právě teď není nijak užitečné.

Po safari a okolí Mt. Meru i Kilimanjara nastal čas se přesunout na východ Tanzánie. A tak kupujeme jízdenky do Dar Es Salamu. S díky odmítáme všechny autobusy, které mají vedle sebe 3+2 sedačky (tuhle hru na delších přejezdech vážně nehrajeme; i když nám všichni prodejci tvrdí, že jinak to nejde) a kupujeme za 15 tisíc na osobu jízdenky pro standardní bus. Cesta je pohodlná a večer jsme na místě. V Daru přespíme (Econolodge, 35 tisíc za noc; cena, jako obvykle, za pokoj) a ráno hurá na Zanzibar.