Tanzánie 3: Pod Kilimanjarem, Trh a cultural trip



Máme za sebou safari a teď se budeme věnovat vesnicím v okolí Mt. Meru. Ráno po návratu od zviřátek přemýšlíme, co dál, pak se poradíme v informačním centru, odmítneme návštěvu místního trhu Ngaramtoni s průvodcem a nakonec na něj vyrazíme sami. Taxíkem za 10 tisíc TZS. Je to velmi autentický zážitek, barevný, hlučný, živý. V místní hospodě si dáme zvláštní hnědou omáčku s obilnými plackami a pivo – a po pravdě nás to stojí velké úsilí, protože anglicky tu nikdo nemluví a my svahilsky umíme asi tak pět slov, ze kterých ani jedno právě teď není nijak užitečné.

O den později se v dešti vydáváme na cultural trip za 72 tisíc/3 osoby, v čemž je mimo jiné příspěvek na školu ve vesnici, kam míříme. Elektřinu tu mají jen ti nejbohatší (včetně starosty, u kterého se stavujeme na oběd), část školy už funguje a část se pomalu staví (zato kostel je už postavený celý), sem tam někdo ještě bydlí v kulatých domech i s dobytkem, který obydlí vyhřívá. Pozornost budíme hlavně mezi dětmi, doslova si je získá PP, který je nejen fotí, ale také jim ukáže své záběry slonů. Kdo by to byl řekl, že tanzánské děti potěší zrovna tyhle fotky. Ještě nějaký vodopád, pak pramen, kam si místní chodí pro vodu a pomalu se vracíme.

Moshi

Další den má zase pršet, a tak se rozhodujeme pro přejezd do Moshi – pod Kilimanjaro.Trh září všemi barvami
Trh září všemi barvami
Po obvyklých krátkých trablech s volbou správného autobusu a ceny (nakonec platíme i za sedadla pro bágly, chtě nechtě musíme uznat, že své místo zaberou – a utratit za cestu pár šilinků navíc nám přijde jako lepší volba, než bágly hodit na střechu autobusu) se konečně vydáváme na cestu a okolo poledne jsme na místě. Hledání ubytování je opruz a po prohlídce asi pěti míst (v horku, déšť se nekoná), většiny s naháněčem, majitelem jakési cestovky, se vracíme do toho prvního (A&A Hill St., 30 tisíc za noc). Zato už víme, že jsou tu kousek od sebe hinduistický chrám, křesťanský kostel i mešita a že Kili je v mracích.

Ráno se vydáváme do vesnice Mweka, jedné z těch, odkud vede cesta na Kili. Nebo, přesněji – kam vede cesta, neb Mweka není startovním, ale cílovým místem. My už jsme se dříve rozhodli, že na Kili nepůjdeme, takže nám to nevadí – na rozdíl od průtrže mračen a zimy, která se do nás dává. Zkoušíme se celkem úspěšně „zahřát“ pivem u jednoho ze stánků pro úspěšné lezce na Kili a odmítáme nabídky triček s nápisy Zdolal jsem Kilimanjaro. My přece nikdy nelžeme.

Jedeme "za kulturou"

Další den využíváme služeb naháněče z cestovky, se kterým jsme cenu za další cultural trip, tentokrát po vesnicích kolem Kili, usmlouvali na 110 tisíc za tři lidi. Ze šesti placených vstupů, které sliboval, se nakonec platily dva, takže nás pěkně natáhl, ale stálo to zato. PP a RP asi nebudou souhlasit, ale cesta místní dopravou (krutě narvaný mikrobus; první se porouchal, tak jsme v půlce cesty měnili) byla super, stejně jako pohled na Kilimanjaro, které konečně aspoň na chvíli vystoupilo z mraků. A samozřejmě pohledy na okolí této majestátní hory, nějaký ten vodopád a hlavně na lidi a jejich obydlí.

U jedné z vesnic nás průvodce upozorní na luxusní rezidenci, kterouMalý Tanzánec pod Mt. Meru
Malý Tanzánec pod Mt. Meru
prý její majitel zaplatil z předražených armádních zakázek pro vládu. Je to už podruhé, co si někdo stěžuje na šílenou míru korupce v Tanzánii – a je to zároveň podruhé, kdy mu férově říkáme, že jsme na tom v Česku podobně. Teď když nás prudí míra korupce v Česku, můžeme se uklidňovat tím, že v tom nejsme sami, že v africké Tanzánii jsou na tom stejně. Jen jednou věcí jsme je trumfli – totiž poukazem na bývalého premiéra, který chvíli po odchodu z vlády zázračně zbohatl a nikdo se tu po ničem ani nezkoušel pídit. Tak tohle, to nemají ani v Tanzánii. (Tady od naší cesty nastala drobná změna, neb se o onom premiérovi aspoň zase začalo mluvit.)

Postupem času jsme zjistili, že jestli si chceme pochutnat, musíme se vyhýbat místní tradiční kuchyni, a raději zamířit třeba do některé z indických restaurací. Za jídlo tu sice dáte stejně jako v centru Prahy, ale většinou si fakt pochutnáte.

Pokračování brzy...

(Stručný deník z Tanzánie pro Slasti.cz napsal Petr Mandík; mohlo by vás zajímat: Poserův průvodce nezávislým cestováním bez cestovek, Thajsko 2010: Zápisky z ráje, Sci-Fi: Příště se zmrazit nenechám - od stejného autora.)


(28. 2. 2011 | redakce2)


Předcházející článek: <<< Tanzánie 2: Safari, Ve spárech naháněčů <<<
Následující článek: >>> Tanzánie 4: Do Daru a na Zanzibar >>>

Tento článek je součástí speciálu:

Cesta do Tanzánie: Afrika v plné kráse


Tanzánie je známá nejen krásnou zvířenou

Žirafy, sloni, zebry i množství dalších druhů zvířat doslova na dosah ruky, návštěvy tradičních vesnic s kulatými obydlími, Kilimanjaro se sněhovým čepcem, pláže Zanzibaru - to vše a ještě mnohem více nabízí turistům Tanzánie. Již dříve jsme vám zde nabídli krátký cestopis z této krásné země, nyní vám ho předkládáme i s videem v rámci našeho speciálu.


 
 Poslat e-mailem Linkuj! Vybrali.sme
Komentáře, názory a rady

Zatím sem nikdo nevložil žádný komentář. Buďte první...

>>> Číst a vkládat komentáře <<<

Anketa


©2009-2014 Slasti.cz, ISSN 1804-0640
Provozovatel: Bispiral, s.r.o., kontakt: slasti(at)slasti.cz | Inzerce: Best Online Media, s.r.o., zuzana@online-media.cz
O vydavateli | Pravidla webu Slasti.cz a ochrana soukromí