Naprostý chuťový koncert dokážete i z běžných surovin uspořádat, pokud použijete ta správná koření. Od kdy se ale vlastně používají přísady jako je pepř, hřebíček nebo skořice? A kde se vzaly? Pojďme nahlédnout do jejich bohaté historie.
A začněme u pepře, který se do středověké (a už předtím starověké) Evropy dovážel z oblasti Indie a Jávy. Obchodní cesty měly obrovskou cenu, kontrola nad nimi byly příčinou mnoha válek. Kontrola nad obchodem s kořením byla jednou z příčin křížových výprav a později i velkých zámořských objevů.
Papriky jsou dnes v Indii i ve Středomoří tak rozšířené, že máme sklon je považovat za typickou rostlinu starého světa. Ve skutečnosti ale mají původ v Peru, odkud se také dostaly do Evropy díky španělským dobyvatelům.
Muškát se pěstoval v oblastech na východ od Indie, Molukách, Indonésii apod. 
Koření na trhu, foto: Bertrand DevouardVe starověku nebyl v Evropě vůbec znám, první větší zásilka dorazila do Byzance až někdy v 6, století našeho letopočtu. Obchod s muškátem dlouho ovládali Arabové, později získali kontrolu Portugalci a po nich Holanďané. Holanďané se snažili vysoké ceny udržovat i tím, že plantáže mimo svoji kontrolu nemilosrdně mýtili.
Hřebíček byl luxusním kořením v antickém světě, pak byl obchod prakticky přerušen. Monopol na obchod s tímto kořením opět přecházel mezi Araby, Portugalci a Holanďany. Pěstován byl na Molukách, později i na Zanzibaru.
Skořice dlouho rostla v oblasti Barmy, jižní Číny a Cejlonu planě, plantážovým způsobem ji začali pěstovat až Holanďané v 18. století. Příbuzný skořicovníku je i tzv. kafrovník. U něj je obrovskou raritou - a celkem také pěstitelskou překážkou - že strom začne rodit až po 60 letech a při sklizni se ještě obvykle musí porazit.
Vanilka je luskem, který roste na jednom druhu orchideje. Před 16. stoletím nebyla ve starém světě vůbec známá a dostala se k nám z předkolumbovského Mexika. Aztékové ji používali k ochucení nápojů a čokolády - a také kouřili tabák smíchaný s vanilkou.
A přidejme ještě cukr - tím třtinovým se Evropané seznámili poprvé v době křížových výprav. Cukrovou třtinu pěstovali poprvé Arabové v oblasti dnešního Jemenu. Znalost výroby cukru však byla dlouho tajená a více se rozšířila až s expanzí islámu. Třtina byla pěstována také v Indii a v Číně. Je ovšem obtížné zjistit, kde byla původní.
