Dnes tu pro vás máme několik zajímavostí o poživačném životě starých Řeků. Věděli jste třeba, že v klasickém Řecku ještě nebyly hospody a vinárny, ale pitky se odehrávaly v soukromých domech? A takovým akcím se říkalo symposia. Jedlo se tu zásadně pravou rukou (používal se ovšem nůž na maso a lžíce na polévku) a místo omytí se ruce při jídle otíraly do chlebové střídky. Ta se pak spolu s kostmi a dalšími zbytky jídla házela pod stůl, kde se o ní rvali psi.
Jídelní lístek, tzv. grammateidon, se v Řecku užíval až v době helénismu a při velkých hostinách. Na rozdíl od situace v dnešních restauracích však nevyjadřoval potenciální nabídku jídel na výběr, ale prostě menu, které bude servírováno.
Řekové pili obvykle míšené víno, zpravidla tři díly vody na dva díly vína, poměr jedna ku jedné byl pokládán za maximálně přípustný ve slušné společnosti. Víno bylo nejraději chlazené, k čemuž se používal např. sníh. Některé typy nádob na víno měly z tohoto důvodu dvojitá dna.
Nejlepší kuchyni měli prý Řekové na Sicílii a v jižní Itálii. Sparťané byli
foto: Eustaquio Santimano známi svojí polévkou z vepřové krve. Je známá historka, podle které jeden ze Sybariďanů po návštěvě Sparty a ochutnání tohoto pokrmu řekl, že až dosud nerozuměl sparťanské statečnosti, ale teď už ji chápe. I ten největší zbabělec prý raději padne v boji, než aby žil tímto způsobem.
Nejstarší starověkou kuchařku napsal Syrakúsan Mythaikos. Ten prý působil ve Spartně, odkud ho ale vyhnali. Z kuchařky Marcuse Gaviuse Apicia pochází tento recept na divočáky. Prase vaříš v mořské vodě s větvičkami vavřínu, dokud jejich maso nezměkne. Odstraň kůži a podávej je se solí, hořčicí a octem.
O zjemněném životním stylu některých Řeků svědčí třeba skutečnost, že v Syrakusách existoval vínovod. Bohatší Řekové lehávali na hostinách na lehátkách, zpravidla dva muži na jednom. Jídlo a pití bylo sluhy připraveno na stoličky vedle něj. Řečtí filozofové se obvykle ukládali na lehátko s mladými hochy. V tehdejší době byla homosexualita v určitých vrstvách společnosti něčím zcela běžným.
K výstupu na vysoká lehátka potřebovali hodující mnohdy zvláštní stoličky, které sloužily i pro ukládání bot. Ke každému lehátku býval také přivázán jeden pes. Ti se starali o zbytky.
Ženy měly účast na hostinách (sympoziích) zakázány, a to vyjma tzv. hétér. Od těchto žen se přitom očekávala nejen sexuální dovednost či hudební nadání (hra na píšťalu, flétnu apod.), ale především schopnost vytříbené konverzace. Bylo to povolání odpovídající zhruba dnešním placeným společnicím a ve starověkém Řecku se těšilo poměrně značné úctě.
Mezi nejoblíbenější zábavy na symposiích patřil kottalos, což byl vrh zbytků vína na určitý cíl.
