Proč jsou všechna místa nejkrásnější – Poserův add-on #1

Na světě jsou tisíce míst s tou nejoriginálnější mysteriózní atmosférou i neopakovatelně pitoreskních čtvrtí; tisíce míst, která rozhodně nesmíte minout, protože jsou největší, nejstarší, nejsevernější nebo prostě jen úžasně modrá, nemluvě už o stavbách vybudovaných těmi nejlepšími či nejzajímavějšími architekty. Tedy – alespoň podle průvodců. A jak je to doopravdy?

Řekněme si to na rovinu: Koupili byste si průvodce, který popisuje obyčejná místa, běžné stavby navržené průměrnými architekty, tuctové památky, kterých jsou na světě tisíce? Samozřejmě, že ne. Protože je náš čas na světě omezený, chceme navštěvovat ta místa, která stojí za to. A vydavatelé i autoři průvodců (a také živí průvodci, které si najmeme na místě) nám to buď dají, anebo od nás neuvidí ani korunu (euro, či jiný peníz).

Nezbývá tedy, než udělat div světa takřka z čehokoli. Není-li už v daném místě socha Buddhy největší na světě, může jít třeba aspoň o největšího sedícího či
Machu Picchu v Peru je turistickým magnetem oprávněně. ležícího Buddhu, o největšího Buddhu na pobřeží moře, Buddhu s největším palcem na pravé noze nebo aspoň o Buddhu – tedy, o sochu Buddhy-, k jejímuž vzniku se váže opravdu nesmírně zajímavá pověst.

Nejde ale samozřejmě jen o Buddhy. Dosaďte si jakoukoli jinou postavu, stavbu, či přírodní útvar. Je samozřejmě naprosto super vidět nejvyšší přírodní kamenný most na světě (na severní polokouli, v Evropě či v Evropské Unii) a kdo by si nechal kazit náladu tím, že další v pořadí je jen o 50 centimetrů nižší... Je skvělé, že katedrálu navrhl slavný architekt XY, který žil na dvoře krále YZ, ale jen tak mimochodem: Tušíte, kolik slavných architektů (malířů, sochařů) žilo na dvorech slavných králů (císařů, papežů)?

Ne, vážně to nechci nějak shazovat, jen si myslím, že je fajn, když si člověk čas od času uvědomí, že jsou to všechno tak trochu pohádky pro dospělé. (Ano, jistě: Něco jsou samozřejmě seriozní vyprávěnky pro znalce. Obraz královny X zachycené v této poloze opravdu nikde jinde neuvidíte. A všimněte si, jak si autor pohrál se stínem svíčky.)

Proč ta místa nejsou tak krásná

Když si čas od času uvědomíte, proč musejí průvodce (a průvodci) vychvalovat tolik různých míst (v tolika různých částech světa), nejspíš vás už nepřekvapí, že právě to, na které jste se teď po celodenním plahočení doplazili, vlastně vůbec není tak úžasné, jak jste čekali. V jasných dnech je odtud výhled až k moři (14 dní v roce), ale vy vidíte jen mlžný opar, klidná atmosféra tohoto kouzelného místa vás má nabít energií, ale 150 dalších turistů kolem z vás energii spíš vysává, protože si kvůli tomu tlusťochovi (vysokánovi, spáči...) vedle ani nemůžete udělat vytoužený záběr tím správným směrem, přímo před vašima očima mají vyvstávat ulice starobylého města, ale vám z těch pár šutrů prostě nevyvstanou a nevyvstanou (a když už něco vyvstane, zjistíte, že je to budova postavená z náhodně posbíraných šutříků při rekonstrukci před pěti lety).

Co s tím? Možná, že když si uvědomíte tu krutou realitu zmíněnou výše, můžete teď na všechna ta místa přicházet nezatíženi zbytečnými vyprávěnkami z průvodců. Jistě, všichni si je čas od času čteme – a třeba se i pobavíme nad příběhy, které se k místu, na které se chystáme, vážou. Ale berme je jen jako to, čím skutečně jsou – jako slova, která někdo musel napsat, protože je zato placený.

A pak najednou možná s údivem zjistíte, že ta další socha Buddhy sice je třetí největší ze všech sedících soch Buddhy jižně od města X, ale vás nadchnou červeně kvetoucí stromy v blízkém hájku a nedaleká doslova lidová jídelna s přátelskou obsluhou. Že z vrcholu sice není výhled k moři, ale to jezero na východě obklopené lesem se vážně nádherně leskne. A ty dvě puntíkaté ještěrky tamhle na tom sloupu rozbořeného města jsou fakt super.

Která místa na světě jsou nejkrásnější

Osobně mám největší radost z míst, která si „objevíme“ sami. Ze zajímavé stavby, která průvodci ani nestála za zmínku, z kusu přírody, o níž se třeba někdo někde zmínil, že je „docela zajímavá“. Ze sopky v jižním Chile, jejíž vrchol v noci žhne jako maják do noci. Z domu bláznivé umělkyně ve Vietnamu, o kterém se průvodce zmíní, že pokud se vážně nudíte, můžete ho zkusit.

A když je některé z těch do nebes vynášených míst opravdu super, je to pro mě příjemné překvapení. Tak mě dostalo třeba Machu Picchu, které všichni viděli aspoň na fotkách, všichni o něm slyšeli ty desítky superlativů, ale které má opravdu – až se zdráhám použít tu zprofanovanou formulaci – neopakovatelnou atmosféru. Anebo mě třeba vždycky znova dokáže překvapit Praha (i po těch letech, co tu bydlím), která patří k městům, která si nepochybně všechny ty superlativy zaslouží.

Tento článek napsal Petr Mandík, který je rovněž autorem knih Polepšovna pro čarodějky, Příště se zmrazit nenechám a Můj život s mimozemšťankou. Nenechte si je ujít!