Když si něco začnete s mimozemšťankou, brzy pochopíte, že partnerské problémy mohou nabývat i zcela nečekaných podob. Obzvláště ve chvíli, kdy vás začnou pronásledovat monstra, o kterých jste nikdy nechtěli ani tušit, že někde ve vesmíru existují. Toto se o novince Můj život s mimozemšťankou dozvíte na jejím přebalu, co si ale přečtete uvnitř?
Můj život s mimozemšťankou, Petr Mandík, obálka sci-fi knihyKaždý, kdo má rád sci-fi, už se už bezpochyby setkal s některým z příběhů o mimozemšťanovi nebo mimozemšťanech, kteří se ocitli na naší krásné planetě. Ať už je to slavný Stopařův průvodce po Galaxii (Douglas Adams), v němž mimozemšťan Ford Prefect na dlouhá léta na Zemi uvízne, aby z ní poté na poslední chvíli utekl i se svým pozemským kamarádem Arturem Dentem, Návštěvníci (Clifford D. Simak), kde od mimozemšťanů hrozí zánik civilizace, Kontakt (Carl Sagan) o setkání s daleko vyspělejší mimozemskou civilizací a mnohé další.
Některé z těchto knih jsou smrtelně vážné, jiné berou setkání s mimozemšťany s humorem. To je i případ novinky Můj život s mimozemšťankou od Petra Mandíka, který je mimo jiné i autorem sci-fi Přiště se zmrazit nenechám a fantasy Polepšovna pro čarodějky.
Představte si, že jednoho dne nad ránem potkáte v centru Prahy holku, která se ztratila a potřebuje vaši pomoc. Něco takového samozřejmě jen těžko odmítnete, brzy se ale ukáže, že se okolo vaší nové známé začínají dít podivné věci. Když vám zkusí vysvětlit proč, zřejmě se vám nebude chtít jí věřit. Nejste přece šílení, abyste uvěřili, že je to mimozemšťanka. Nebo ano?
„Ahoj Tomáši. Jsem moc ráda, že jsi přišel,“ říká a já pozoruji její ruce. Podvědomě čekám, že bude držet dlouhý, ostrý nůž. Vlastně nevím proč, protože nikdo nikde netvrdil, že své oběti podřízla nebo ubodala. Můj mozek si ale zřejmě násilný konec představuje právě takhle.
Obejme mě.
Čekám, kdy mě začne škrtit.
„Třeseš se,“ řekne věcně.
„Já vím,“ chci odpovědět, ale mlčím. Netušil jsem, že budu mít až takový strach.
„Bojíš se mě?“ uvolní objetí.
„Nevím.“ Tentokrát se mi podaří odpovědět nahlas. Mám pocit, že se úplně sesypu. Že sebou praštím na zem. Ani mě nebude muset zabíjet, protože mě raní mrtvice. Zničeho nic.
Odchází do pokoje.
Svlékám si kabát, jdu si umýt ruce.
Sedí na posteli a na stole je přichystaná velkolepá večeře. Ovoce, zeleninové saláty, pečená masa.
Poslední večeře, napadá mě. Nevím proč. Vlastně vím. Je to klasika.
Pozoruje mě.
„To je nádhera,“ vypravím ze sebe.
„Já vím, že máš strach,“ řekne.
Mlčím.
„Nedivím se ti. Tohle je hnus, co ze mě udělali.“
Co z ní udělali? Kdo?
„Nesedneš si?“ zeptá se.
Je to tak jiné než ten první den. Tehdy byla atmosféra nabitá lákavými přísliby. Zato teď...
... teď je taky nabitá přísliby.
Ale já ještě nechci umřít. Vážně jsem netušil, že budu mít až takový strach.
Proč přichystala tu večeři? Trpí nějakou zvláštní úchylkou? Hraje si takhle se svými oběťmi?
Je to ale zase lepší než mučení, to musím uznat. Nepřijde ale mučení potom?
Hlavně, abych to už měl za sebou. Ne, vlastně chci, aby to dobře dopadlo.
„Nesedneš si?“ Na tváři jí hraje úsměv.
Sednu. Stejně ale nepozřu ani sousto, tím jsem si jistý.
„Mám ti něco vybrat?“ zeptá se. Pořád s úsměvem.
Otrávila to? Je ve všem tom jídle na stole nějaký jed? Nikdo nikde přece neřekl, jak zabíjela.
„Já nemám hlad,“ chci říct, ale nedokážu to dostat přes rty. Jestli je to otrávené, budu to mít za sebou rychle, nebo zemřu ve strašných křečích?
„Tomáši.“
Uvědomuji si, že na ni stále hledím, ale vůbec ji nevnímám. Zaostřuji zrak na její tvář.
„Tomáši, já ti vážně nic neudělám,“ řekne.
Chci jí věřit.
Další informace o knížce Můj život s mimozemšťankou najdete na jejích webových stránkách zde. Koupit si ji pak můžete tištěnou přímo v e-shopu vydavatele tady, jestli preferujete e-knihy, pak pro ni zamiřte třeba sem na e-shop Alza. Ať už pro sebe nebo třeba jako dárek...
Říká se, že kniha je nejlepší přítel člověka. Ať už to platí i pro vás, nebo nikoli, pravdou je, že...
