Badminton se v posledních letech opět dostává na výsluní. Zásluhu na tom nepochybně mají poměrně jednoduchá pravidla, vhodnost takřka pro kohokoli i ceny kurtů, které bývají výrazně nižší než například u squashe nebo tenisu. Ale hlavně: Badminton je opravdu příjemná hra.
Encyklopedie Wikipedia tvrdí, že badminton je jedním z nejrychlejších raketových sportů. Rychlost smeče podle ní přesahuje i 300 km/h (neoficiální světový rekord prý drží Číňan Fu Haifeng, který v červnu 2005 zasmečoval rychlostí 322 km/h).
Ke hraní badmintonu potřebujete kurt, míček (vypadající jako košíček, viz obrázek) a dvě rakety. Kurt pro dvouhru je 5,18 m široký a 13,4 m dlouhý, kurt pro čtyřhru je o 92 centimetrů širší. V praxi se setkáte jen s jedním druhem kurtu, kde dvojice čar na každé straně vyznačuje buď kurt na čtyřhru nebo na dvouhru (polovina kurtu na dvouhru je na obrázku vyznačena žlutě, jeden z čtverců na podání při dvouhře pak světle žlutě). V polovině je kurt přes celou svou šíři rozdělen sítí.
Podávající hráč musí stát v obdélníku pro podání; má-li zrovna
Kurt a míček na badminton sudý počet bodů, tak v pravém, jinak v levém. Míček musí odpálit do protilehlého obdélníku, který je ovšem při čtyřhře zkrácen o 76 centimetrů. Podání musí být vedeno spodem, nelze tedy smečovat už z podání.
Každý hráč se snaží zahrát míček k soupeři tak, aby ho ten již nemohl správně odehrát zpět. Míč se před odehráním nesmí dotknout země, sítě se ovšem dotknout může (a to i při podání). Důležité je vědět, že pokud míč skončí na čáře, je považován za platný.
Podává vždy ten hráč, který hru nezkazí. První podání v setu může určit například hod mincí, v každém dalším setu začíná podávat ten hráč, který v minulém setu zvítězil.
Za každý zkažený míč získává jeden bod protihráč. Zápas se hraje na dva vítězné sety, set je ukončen, jakmile jeden z hráčů (vítěz) získá 21 bodů. Pokud se ovšem dosáhne stavu 20:20, hraje se tak dlouho, dokud jeden z hráčů nezíská dvoubodový náskok. Ten se pak stává vítězem. Pokud se nepodaří dosáhnout dvoubodového náskoku do stavu 29:29, vítězí hráč, který získá 30. bod.
V profesionálním badmintonu platí, že po 11. bodu (prvního hráče) mají oba soupeři nárok na 60sekundovou přestávku. Mezi sety pak mají přestávku dvouminutovou.
Stejně jako například u tenisu i u badmintonu se údery dělí na forehand (úder je veden přímo) a backhand (úder je veden rukou přes tělo). Jinými slovy – forehandem vyberete míčky vpravo od těla (jste-li praváci, vlevo leváci), backhandem vlevo. V přední a střední části kurtu se používají oba typy úderů, vzadu se hráči snaží odehrát maximum míčků forehandem (i za cenu většího běhání), protože tak dosáhnou potřebné větší síly úderu.
Odehrávající hráč zpravidla může volit několik typů úderů, hodně však záleží na tom, co mu dovolí protihráč – kam a jak mu směřuje míček. Letí-li míček nízko, lze jej rovněž odehrát nízko, často těsně za síť, čímž protihráče přinutíte odehrát vysoko – a pak můžete zahrát smeč – rychlý úder z výšky směrem dolů. Lze zahrát rovněž flat – takřka vodorovný úder těsně nad sítí. Anebo vysoký úder směřující do zadní části kurtu (v přední byste dali protihráči příležitost k rychlé smrtící smeči).
Letí-li k vám míček vysoko, je vhodné odhadnout, na jaké místo ve své části kurtu se hráč nejhůře dostane, a tam zahrát (je-li to možné) smeč. I v tomto případě však někdy dává smysl jen zkrátit a zpomalit hru nebo odehrát vysoký míč dozadu.
Vždy záleží na úrovni obou hráčů. Někdy může být efektivní pomalá hra s čekáním na chybu soupeře nebo na „nezkazitelnou“ nahrávku na smeč, jindy střídání stylu a rychlosti hry. Jednou z podmínek úspěšné hry je totiž správný odhad vlastních možností. Snaha o údery, které hráč neumí, často vede ke zbytečné prohře.
