Protože je lidské tělo komplikovaným mechanismem složeným z řady součástí, nelze změny související se stárnutím organismu vnímat odděleně jednu od druhé. Porucha tvorby jedné látky v těle mívá vliv na řadu dalších subsystémů. Všechno prostě souvisí se vším.
Biliony buněk lidského těla jsou například synchronizovány chemickými signály nazývanými hormony. V průběhu stárnutí dochází k výkyvům v jejich produkci a v důsledku hormonální nerovnováhy může postižený trpět depresemi, osteoporózou, nemocemi oběhového systému i řadou dalších poruch.
Deficit trávicích enzymů, způsobený mnohdy oslabenou funkcí slinivky břišní 
Seriál o možnostech prodlužování života - díl 3.a nedostatečnou produkcí žlučových kyselin v játrech, vedou ke špatnému zažívání. Problémy s tvorbou enzymů potřebných k získávání esenciálních mastných kyselin z potravy přinášejí nestabilitu v přísunu těchto životně důležitých látek, jež sou součástí řady chemických procesů v organismu. Výsledkem mohou být potíže s nepravidelným srdečním tepem, degradace kloubů, pocity vyčerpanosti nebo třeba suchá pleť.
Stárnutí přináší i porušení rovnováhy enzymů mimo trávicí trakt, především pak v mozku a v játrech, což vede k nemocem jako je Parkinsonova nemoc nebo k problémům s pamětí. Stárnoucí mozek rovněž ztrácí schopnost řídit uvolňování neurotransmitterů, například dopaminu, serotoninu nebo noradrenalinu, což vede ke zhoršení jeho funkčnosti. A narušení funkce jater zase může znamenat zásadní komplikace vedoucí až k otravě organismu.
Stárnoucí imunitní systém ztrácí svou schopnost útočit na bakterie, viry a rakovinné buňky. Současně může docházet k nadměrné tvorbě cytokinu, což je protein, jenž způsobuje rychlejší dělení buněk, které se účastní boje proti patogenům v organismu. Pokud se bojovníků vytvoří nadměrné množství, mohou se obrátit proti tělu hostitele a dochází k poškozování vlastních buněk. Výsledkem jsou autoimunitní onemocnění, mezi něž patří například roztroušená skleróza nebo revmatoidní artritida. Problémem je rovněž nedostatečné prokrvování mozku, očí, kůže i dalších orgánů těla.
Řadu poruch v organismu mají zřejmě na svědomí volné radikály, což jsou nestabilní molekuly, které mohou reakcí s dalšími látkami poškozovat buňky těla. Volné radikály se v těle tvoří při látkové přeměně (mimo jiné v již zmiňovaných mitochondriích, jejichž schopnost nakládat s nimi se ale s postupným stárnutím zhoršuje) nebo třeba v důsledku ultrafialového záření. K intenzivnější tvorbě volných radikálů přispívají i různé nemoci, kouření či nadměrné vystavení vlivům znečištěného životního prostředí. V průběhu stárnutí se zřejmě tvorba volných radikálů zvyšuje a současně se snižuje schopnost jejich eliminace.
Všechny výše zmíněné projevy stárnutí lze podle Davida Kekiche mírnit vhodnou stravou a přijímáním vhodných potravinových doplňků. Nikdo samozřejmě netvrdí, že tato strategie zajistí lidem významné prodloužení života, ale pokud mají pravdu optimisté, mohlo by i jen několik let navíc znamenat vstupenku na věčnost. A to nikoli ve významu, v jakém je toto slovní spojení zatím běžně používáno.
Výše popisované příznaky stárnutí a příčiny potíží s ním spojených nabízejí pohled, ze kterého je alespoň částečně patrná komplikovanost celého procesu. Aubrey de Grey proto za účelem svých výzkumů sestupuje o úroveň níž a snaží se definovat konkrétní příčiny stárnutí na úrovni malých funkčních celků těla, buněk a jejich částí. A nabízí i možná řešení.
Ještě než se ale jeho ideami budeme zabývat, je vhodné upozornit, že jsou mnohými považovány za pouhé spekulace. Spor s Jasonem Pontinem, šéfredaktorem a vydavatelem Technology Review (odborný časopis vlastněný MIT, Massachusetts Institute of Technology), vedl v roce 2005 k vypsání odměny 20 000 amerických dolarů pro jakéhokoli molekulárního biologa, jenž má za sebou publikační historii v oblasti biogerontologie, který bude schopen prokázat, že jsou tyto myšlenky natolik špatné, že vůbec nemá smysl se jimi zabývat na vědecké úrovni. I když se několik příspěvků sešlo, žádný z nich nesplnil pravidla pro získání odměny. A co tedy de Grey tvrdí?
Za první příčinu stárnutí považuje problém, který již byl částečně zmiňován dříve – totiž změny v jaderné DNA nebo v bílkovinách, které se na DNA váží. Výsledkem těchto změn může být porucha, která buňce buď brání v činnosti, nebo ji nechává provádět činnost špatnou - v horším případě například vytvářet toxické látky nebo se nekontrolovaně množit. Protože je podobných buněk ve stejné tkáni nebo v daném orgánu velké množství, zpravidla jsou ostatní buňky schopny nahradit výpadek a poradit si i se zmiňovanými toxiny. Zásadní komplikací je tak prý z uvedených problémů jen rakovina – a tímto směrem je zaměřen výzkum na řadě pracovišť po celém světě, takže zde de Grey vlastní řešení nenabízí.
Součástí našich buněk jsou takzvané mitochondrie, které se starají o produkci energie. Ty disponují vlastní DNA a i její změny mohou vést k omezení funkčnosti buněk a k procesu označovanému obecným termínem stárnutí. Mitochondrie pracují ve velmi chemicky agresivním prostředí a jejich DNA postrádá efektivní systém sebeopravy, který je běžně k dispozici v jádře buněk. Z toho de Grey usuzuje, že právě mitochondriální mutace mohou být hlavní příčinou progresivní degenerace buněk. Řešením by zde mohlo být přesunutí mitochondriální DNA do jádra buňky, kde by byla lépe chráněna. Zní to jako příliš velká fantazie? V přírodě jsou známy případy organismů, jejichž buňky podobnou proměnou prošly. Zmiňovány jsou v této souvislosti některé druhy řas, ale de Grey tvrdí, že experimenty naznačují proveditelnost takové operace i u lidí.
Toto je 3. díl seriálu o možnostech prodlužování života. Další díly vycházejí postupně.
Tento článek napsal Petr Mandík, který je rovněž autorem knih Polepšovna pro čarodějky, Příště se zmrazit nenechám a Můj život s mimozemšťankou. Nenechte si je ujít!
Žít věčně patřilo k lidským přáním již před mnoha staletími. Na dvorech panovníků alchymisté míchali elixíry mládí, dnes nám nejrůznější...
