Během několika týdnů to praskne. Do obchodů se navalí desítky různých typů 3D televizorů. Nasadíte brýle a obraz před vašimi zraky už nebude nikdy stejný jako dříve. Nebude plochý, dostane svou hloubku. To, co má být na obraze vzadu, bude skutečně v pozadí, objekty v popředí možná dokonce poputují ven před obrazovku.
3D televizory již ohlásily společnosti Samsung, Sony nebo Panasonic – a ty přístroje, které jsou určeny pro běžné spotřebitele, využívají vesměs takzvaných aktivních 3D brýlí. Jak to celé funguje? Vlastně jednoduše. Ve skutečném světě vnímáme svět prostorově prostě proto, že každé naše oko vidí trochu něco jiného – prostě proto, že oči jsou od sebe vzdáleny
3D televize nabízejí zajímavý 3D zážitek (na fotu je 3D TV společnosti Panasonic) o nějakých šest, sedm centimetrů. Test je snadný: Stačí se střídavě dívat jen jedním okem. Aby i obraz v televizi působil prostorovým dojmem, musíte i v ní vidět každým okem něco jiného.
U aktivních brýlí vše funguje tak, že 3D televizor vysílá v rychlém sledu po sobě obraz pro pravé oko následovaný obrazem pro levé oko, zase pravé oko a tak dále. Aktivní 3D brýle zakryjí levé oko, když je promítán obraz pro pravé oko, pak zakryjí to pravé, když se má dívat jen levé. K zakrývání dochází velmi rychle (typicky 60krát za sekundu pro každé oko), takže je oko nevnímá – a jediný výsledek je právě ten, že každé oko vidí jen ten svůj obraz.
Technologie 3D televizí tedy není nijak zvlášť složitá – jde jen o to dostatečně rychle střídat obrazy a posílat 3D brýlím synchronizační informaci, aby věděly, kdy mají zakrýt které oko. Protože jde ale o novou technologii, jako vždy se očekává poptávka především u movitějších zákazníků a zaváděcí ceny jsou posazeny poměrně vysoko. Lze však očekávat, že po prvních měsících se ceny posunou na úroveň běžných televizorů.
3D televizorům se ze všeho nejvíce vyčítá, že pro ně nebude dostatek obsahu, takže se vlastně ve 3D nebude na co dívat. Protože se ale 3D filmy stávají pro filmová studia určitou modlou (ano, po finančním úspěchu Avatara), lze očekávat jejich boom. Navíc existují techniky pro převod starých 2D filmů do 3D – byť ty nejrozšířenější (a nejlevnější) ani zdaleka nemohou poskytnout stejný zážitek jako u filmu, který byl ve 3D již natočen.
A stojí vlastně 3D za to? Pokud je film dobře natočený, pak rozhodně ano. Měli jsme příležitost vidět televizory jak s aktivními tak pasivními brýlemi (polarizačními) a v obou případech byl zážitek opravdu výrazný. Třetí rozměr je prostě třetí rozměr. Rozhodně ale stojí za to upozornit, že u 3D televizorů platí více než kdy jindy, že větší úhlopříčka znamená lepší zážitek ze sledování, lepší 3D zážitek.
Pokud vás 3D zajímá, více se můžete dozvědět také na nejstarším českém webu věnovaném 3D fotografii a 3D videu – 3DJournal.
