V minulých dvou článcích jsme společně prošli Tromsø – do všech světových stran. A čekali jsme, až se objeví polární záře. Zatím marně. Před námi jsou už jen dva celé dny a den odletu. Čeká nás ovšem, mimo jiné, jízda se psím spřežením...
Arktické muzeum. Foto: P. MandíkA je tu pondělí. V průběhu posledních dní se ukázalo, že dobrou variantou ranního nákupu je 1,5litrová uzavíratelná krabice pomerančového džusu za cca 18 Nok a koláček se žlutou náplní za 10 Nok. Pro jistotu vezmeme ještě ultralevnou housku za 2,50, kdyby někdy přišel nečekaný hlad.
Pak neuškodí trocha kultury, navštívíme vyhlášené Arktické muzeum. Je to tam super – jsou tu 3D expozice se zvířaty, za kterými se lovci dříve vydávali dále na sever, kajuta lodi i dřevěné obydlí lovců, spousta fotografií z polárních výprav, past na ledního medvěda s nastraženou puškou...
Pak vyrazíme středem ostrova opět na pláž na jeho jižním konci – je to hezké místo, tak proč si jeho návštěvu nezopakovat. Cestou zpět se ještě v infocentru zastavíme pro informace, jak je to s výpravami za polární září – a dozvíme se, že některé jezdí třeba až do Finska, jen aby turisté něco viděli. Na poslední chvíli prý ale lze objednat spíše jen velké autobusy, které jedou po okolí do cca 100 km.
Když se ale podíváme na oblohu, je zamračená od obzoru k obzoru. Navíc má být dnes geomagnetická aktivita jen velmi nízká. Tak třeba zítra, to má být geomagnetická aktivita vyšší a předpověď říká, že někdy k ránu by se mohlo začít vyjasňovat.
Architektonicky zajímavá knihovna v Tromsø. Foto: P. MandíkDnes pro změnu zvolíme levnou variantu večeře – pivo ze supermarketu za 25 Nok a hot dog za 20 Nok. Případně si samozřejmě můžete dát druhý, pokud byste měli větší hlad :). Na výběr je z různých druhů uzenin i ochucovadel.
Nebe stále vypadá pekelně zamračeně. Nahoře u jezera tentokrát potkáme jen trojici Angličanů, z nichž jeden je zkušený - byl tu na pozorování polární záře už dvakrát a pokaždé úspěšně. Loni ji bez problémů pozoroval přímo z centra města.
Dnes to ale na úspěch nevypadá. Alespoň ne tady. V minulých dnech prý byla super polární záře k vidění na Islandu nebo v Kanadě. Říkáme si se smíchem, že tedy příště pojedeme asi na Island, načež se řeč stočí ke druhému oblíbenému tématu – i tam je přece draho. Podobně, jako v Norsku.
Úterý budeme mít akční. Alespoň na místní poměry. Objednali jsme si přece organizovaný zájezd na jízdu s psím spřežením.
Jízda se psím spřežením. Foto: P. MandíkNejprve jedeme cca hodinu a půl na východ, pak zastavíme v nějaké osadě, kde už čekají naši psi a sáně. Dozvíme se, že nejdůležitější při jízdě je používat brzdu, která vyřeší většinu problémů - ať už se psy předbíhajícími sáně před námi, nebo s příliš rychlou cestou skopce či cestou někam, kam psi jet nemají.
Co brzda neřeší, je to, že dva z naší pětice psů odmítají běžet a naopak se zapírají proti směru jízdy, čímž brzdí trojici ostatních. Problém řeší až průvodce, psům domluví, dá jim nějaký pamlsek a už jedeme. Jasně, je to turistická atrakce, ale je to fajn.
Po cca dvou hodinách jízdy (v polovině se v řízení saní mohou jezdci z každé dvojice, která nich jede, vystřídat) následuje lehký oběd - zeleninová polévka s masem, arktický chléb - takové tlustší placky z mouky - a jako dezert - tenké těsto zarolované do tří vrstev se sladkou mléčnou náplní. Jmenuje se Lefsa.
Při obědě se se spolusedícími chvíli bavíme, jak jinak, o polární záři. Starší dáma z USA ji viděla včera - kousek od místa, kde právě sedíme. S výpravou Aurora Chasers (neověřováno), objednanou několik měsíců dopředu. Těžko říci, zda jde o náhodu, nebo jsou tak dobří, ale říkám si – nepodcenili jsme něco? Možná, že jsme měli plánovat víc dopředu, nebo zkusit najít nějaké průvodce, kteří mají potřebná data a zprávy ze své sítě kontaktů o oblačnosti. Tito prý stále sledovali vývoj situace a když řekli, že polární záře začne v půl desáté, opravdu začala. Říkala ta paní. Bylo to prý pěkné, ale spíše do šedožluta, než že by byla záře zelená nebo jinak barevná.
Američanka z jízdy se psím spřežením je prvním člověkem, který si chválí organizovaný zájezd za polární září. Dosud si všichni spíše stěžovali, případně konstatovali, že průvodci stejně nenašli žádné místo, kde by byla polární záře vidět. Většinou prý jen zavezli výpravu na nějaké fotogenické místo, kde by fotky s polární září vypadaly dobře. Kdyby se objevila.
Snad s nejpozitivnějším hodnocením přišli již dříve zmiňovaní švýcarští manželé – průvodce jim ukázal světle šedý obdélník mezi mraky a vyzval je, aby si ho vyfotografovali. A výsledek? Byl zelený! Očima nerozpoznatelná polární záře... Což ale, po pravdě, asi není tak úplně to, co byste s napětím očekávali...
Obloha dnes večer vypadá zlověstně, na konci zájezdu se ještě bavíme s řidičem, zda dnes mají nějakou výpravu za polární září a jestli si myslí, že je šance dostat se s ní někam, kde bude úkaz k vidění. Detaily ohledně plánu výprav prý zjistí vedle v pobočce cestovky, ale na rovinu přiznává, že na viditelnost polární záře by si dnes rozhodně žádné peníze nevsadil.
Předpovědní weby slibují vyšší magnetickou aktivitu Země, než v předchozí dny; podmínky vůbec vypadají – ve srovnání s předchozími dny – docela dobře, byť úroveň aktivity je stále jen lehce nad hranicí mizivé. Ať už je to ale jakkoli, přes mraky není vidět nic - ani hvězdy, ani měsíc, který je teď blízko úplňku. Nahoru k jezeru dnes půjdeme jen ze zvyku. Kromě mraků nad námi je tu i lehká mlha kolem nás. Po necelé třičtvrtěhodině to sbalíme. Vypadá to, že prostě na polární záři při téhle cestě štěstí mít nebudeme. Ba, že na ni budeme mít doslova smůlu.
... tento článek má pokračování...
Tento článek napsal Petr Mandík, který je rovněž autorem knih Polepšovna pro čarodějky, Příště se zmrazit nenechám a Můj život s mimozemšťankou. Nenechte si je ujít!
Polární záře může být jedním z nejkrásnějších úkazů, který lze na Zemi na obloze spatřit. Cesta za ní má ale...
