Las Vegas asi není místo, které by vám vyvstalo na mysli jako první při volbě romantické dovolené. I když svatebními obřady je město proslulé a výlety do – na americké poměry nedalekého - Grand Caňonu zpestřují běžně návštěvníkům jejich pobyt v této pouštní oáze. Ať už sem ale zamíříte za čímkoli, určitě si zkusíte zahrát. A možná vás překvapí, když vás hraní vtáhne...
"Než jsem se poprvé podíval do Las Vegas, přišlo mi naprosto nepochopitelné, jak někdo může házet peníze do automatů - a ještě navíc doufat, že tím získá nějaké peníze. Už první automat ve městě hazardu můj pohled dost změnil. Ve své první hře o čtvrťáky jsem totiž nečekaně vyhrál,“ začíná svoje líčení jeden ze spolupracovníků naší redakce. A jeho příběh pokračuje...
„Už si vůbec nepamatuji, který den svého pobytu v Las Vegas jsem se ke
Las Vegas (3D fotografie se svolením 3DJournal.com) čtvrťákovému hazardu odhodlal, ale určitě to bylo až poté, co jsem si dosyta užil ostatní atrakce: bouření sopky u hotelu Mirage, procházku okolo benátských kanálů ve Venetianu, podívanou na pirátskou bitvu u Treasure Island, atmosféru amerického Egypta v Luxoru, zaručeně pravý New York v takřka stejnojmenném hotelu, věž i světélka Fremont Street v downtownu. A spoustu dalších, jejichž seznam by vás unudil k smrti. Pokud se tedy tak už nestalo.“
„Vážně jsem netušil, že je to tak snadné. Prostě stačí udělat to první rozhodnutí - že když už jste tady, tak to zkusíte - a něco vyhrát. A jakmile se jednou ocitnete v plusu... Ne, nechci mluvit za vás. Ale já jsem tam tenkrát naházel všechno, co jsem vyhrál (dva dolary; nebo to byly tři?), pak další dolar, ještě pár čtvrťáků...“
„V automatu, který jsem si oblíbil, se třpytily hromady mincí a stačilo tak málo - jen aby moje mince spadla na to správné místo, narazil do ní jakýsi mechanismus a na mě vypadly hromady čtvrťáků. Přiznávám, že jsem si zahrál každý den - jen jsem si dával pozor, aby měly hromádky mincí ten z mého pohledu správný tvar - a že jsem nějakou shodou šťastných náhod skončil v mírném plusu (matně si vzpomínám, že měl hodnotu asi 25 centů).“
„O cca pět let později se situace opakovala. S tím rozdílem, že automaty s hromadami mincí zmizely v propadlišti času a já jsem hrál převážně pokr. Na automatech. A za necelý týden jsem prohrál přesně deset dolarů, částku, přes kterou jsem nebyl ochotný jít. (No dobře, přiznávám: Původně jsem si nastavil hranici na pět dolarů :-).“
„Správný hráč samozřejmě (alespoň mi to pár lidí říkalo) nehraje o čtvrťáky na automatech, ale aspoň o desetidolarovky u stolů. Tam bych si ale zjevně musel nastavit jiné limity prohry (ano, asi mi chybí ten správný optimismus).“
Řada hráčů je zřejmě pověrčivá - a tomu se samozřejmě pečlivě podřizují majitelé hotelů a casin. Hotelům celkem běžně chybí třinácté patro (náš kolega bydlel ve čtrnáctém, což bylo vlastně "převlečené" třinácté). Někteří návštěvníci s pokojem ve třináctém patře by zřejmě váhali s většími sázkami - pokud by v případě prohry hotel rovnou nežalovali.
Las Vegas se stále mění, rostou tu nové hotely a staré mizí. „Když jsem tu byl před rokem, stavěli vedle hotelu Venetian nový hotel Palazzo, letos už byl hotový a bydleli v něm hosté. (Reakce jednoho z nich: To je fakt úplně nový hotel? Z toho pokoje bych to nepoznal. - Neberte to nijak zle - hotely na Stripu mají svůj standard a rychle "zestárnou" do své běžné podoby.)
Po Las Vegas se celkem pohodně a levně dostanete veřejnými autobusy. Za dolar a čtvrt jedna jízda nebo za dva dolary padesát celodenní jízdenka. No, nekupte to. Pokud chcete jezdit i linkami Deuce po Stripu, přijde vás jak jednotlivá jízda, tak jednodenní jízdenka na dvojnásobek.
Horší situace nastane, pokud budete chtít vyrazit za okolními zázraky - třeba do údolí smrti nebo ke Grand Canyonu. V takovém případě si budete buď muset půjčit auto nebo vyrazit s organizovaným zájezdem. Ceny jsou naštěstí celkem lidové, a tak vás třeba návštěva Grand Canyonu vyjde autobusem na nějakých 70 dolarů.
