K oblíbeným a navíc zdravým pochutinám patří mnoho různých druhů ovoce. Kde má svůj původ? Jak se jednotlivé druhy šlechtily a ze kterých se dělalo první víno? Ohlédněme se do dávné i bližší minulosti plodů, které denně s chutí pojídáme.
A začněme u švestek, které se většího rozšíření dočkaly již v době starověkého Říma, kdy byly roubovány na všude rostoucí trnky. Původ švestky je přitom zřejmě buď v Íránu nebo v syrsko-fénické oblasti.
Broskve zase pocházejí z Číny. Odtud se někdy kolem roku 1000 před naším letopočtem dostaly do Íránu, Římané je pak rozšířily po celé Evropě. A podobný osud potkal i meruňky. V době pádu Říma bylo ovšem jejich pěstování zapomenuto a po všeobecném úpadku je musili Evropané znovu objevit prostřednictvím maurského Španělska.
Třešně a višně pěstovali původně Řekové v Malé Asii. Odtud se do Evropy rozšířily zřejmě především díky Římanům.
Plané jabloně rostou po celé Evropě, na blízkém východě a dokonce i v Indii. V Evropě se jablka pěstovala už v době bronzové a možná ještě dříve. Odrůdy z Malé Asie se do Evropy dostaly prostřednictvím starověkých Řeků.
Podobně jako jablka je staré i pěstování hrušek. Prokazatelně je znali již staří Baskové a Keltové, evropské odrůdy jsou opět obohacené anatolskou krví.
Další oblíbené ovoce, byť u nás s příchutí exotiky, totiž fíky, se po starověkém 
Vinná réva na BalkáněStředomoří šířily podobně jako víno a olivy: paralelně díky Féničanům a Řekům. Fíky i olivy Řekové spojovali s bohyní Athénou, (existuje pověst, že si ji Athéňané vybrali jako patronku svého města poté, co na místě, kam udeřila kopím, vyrostla první oliva). Ve starověku byly fíky známy od Afghánistánu po Kanárské ostrovy. V době římské říše se šířily v těch částech Evropy, kde podnebí dovolovalo jejich pěstování a ve stejné době se dostaly i do Indie a Číny.
Datle je podle všeho nejstarším pěstovaným ovocem. Ještě dnes má na Blízkém východě klíčový význam. Datlové víno je také zřejmě prvním alkoholickým nápojem, protože datlová šťáva je dostatečně sladká na to, aby sama kvasila. Naproti tomu vinná réva musela být k tomuto účelu vyšlechtěna, planá vína jsou kyselá a kvasí dosti špatně.
Datle znali staří Egypťané i Sumerové, Řekové je pěstovali především na ostrově Délos. Arabové učinili několik pokusů pěstovat datle i v jižní Evropě - Španělsko, Sicílie - kde se jim ale přece jen příliš nedařilo. O délce pěstování datlí svědčí i to, že planý datlovník nebyl nikde nalezen. Vyšlechtěné odrůdy jsou zřejmě hybridem více planě rostoucích rostlin. Poprvé byly datle pěstovány zřejmě v Mezopotámii kolem roku 6000 před naším letopočtem.
Kokosová palma se již nikde nevyskytuje planá. Svůj původ má zřejmě v Indii nebo v oblasti Malajsie a Indonésie. První doklady o jejím pěstování pocházejí z doby asi 3000 před naším letopočtem.
Citrusy mají podle všeho původ v oblasti Íránu, střední Asie a Indie. První citrusové rostliny se do Evropy dostaly po tažení Alexandra Makedonského a uchytily se jednak v Řecku, ale ještě více v Itálii a na jejich ostrovech. Po pádu Říma však pěstování zaniklo a znalost citrusů museli Evropě znovu zprostředkovat Arabové.
V Číně se pěstují jiné odrůdy pomerančů, tzv. pomerančovník čínský. Do Evropy se tato odrůda dostala v době velkých zámořských objevů zásluhou portugalských výprav do oblasti Dálného východu. Odtud se do Evropy dostala také dříve neznámá mandarinka.
První setkání s banány zažili Evropané v době tažení Alexandra Makedonského, kdy je řečtí vojáci objevili v Indii. Zajímavé je, že byly známé také v předkolumbovské Americe v Ekvádoru a v říši Inků. Svědčí to zřejmě o nějakých kontaktech mezi předkolumbovskou Amerikou a Polynésií. Ostatně, obyvatelé Velikonočního ostrova to neměli k americkým břehům až tak daleko. Také je ale možné, že se sem banánovník dostal bez zásahu člověka prostřednictvím mořských proudů. A ananas má původ v předkolumbovském Mexiku, mango zase zřejmě v jižní Indii, na Cejlonu a v Malajsii.
Víno bylo poprvé pěstováno někde v Malé Asii či Zakavkazsku (Gruzie, Arménie). Na konci 4, tisíciletí před naším letopočtem o něm máme doklady z Egypta a z Mezopotámie. Pro šíření vína udělali při svých zámořských výpravách hodně Féničané a Řekové. Do Řecka přišlo z Thrákie, podobně jako jeho bůh Dionýsos. Od Řeků se víno naučili pěstovat Etruskové a Římané. S římskými výboji se pak réva začala pěstovat také v Galii, Německu a v Británii.
U nás se víno pěstovalo již v době Keltů a Germánů. Na Moravě a na Slovensku se vinohrady udržely, v Čechách s příchodem Slovanů zanikly a musely být znovu obnovovány až v 8. - 9. století. Částečně spolu s šířením křesťanství, částečně také díky tomu, že Čechy byly na přechodnou dobu součástí velkomoravské říše.
Zajímavým momentem je příchod vinné révy do Číny. První keříčky sem byly přineseny roku 128 před naším letopočtem za císaře Wu. Legenda je velmi podobná vyprávění o tom, jak tajní agenti z Číny odnesli tajemství výroby hedvábí, pouze informace proudí v tomto případě na druhou stranu. Keříčky vína prý byly do Číny tajně převezeny z Íránu.
